Každé dítě ví, co je to pták. Valná část z nich také pozná ty nejběžnější u nás, například kosa, kachnu, či labuť, z domestikovaných pak slepici, husu nebo krocana. Na naší planetě jich však existuje velké množství, od nenápadných vrabců po pestrobarevné papoušky. Je tedy zajímavé podívat se, odkud se tady vlastně vzali.
Cesta, která vedla k dnešním ptákům, byla velmi dlouhá. Od ostatních živočichů se oddělili již v druhohorách, kdy se objevily první typy teplokrevných tvorů, z nichž mnozí byli pokryti jakýmsi proto-peřím. To mělo ještě do toho dnešního poměrně daleko, avšak i ono již poskytovalo určitou tepelnou ochranu, a navíc pomáhalo i při pohybu.
Mezi zdaleka nejznámější představitele těchto živočichů patří bezesporu nejrůznější raptoři, především pak velociraptor, díky filmu Jurský park, přestože tyto je nezobrazují tak, jak již dnes víme, že vypadali.
Létání, které je jejich typickým znakem, se vyvíjelo poněkud déle. Začalo tím, že raptoři začali používat přední ruce, především pak pera na nich, ke „kormidlování“ při běhu, podobně jako třeba gepard používá svůj ocas. Tato taktika se jim vyplatila, což znamenalo, že se pera na předních končetinách stávala stále delšími.
Pak přišlo plachtění, kdy vyšplhali na strom a plachtili dolů, buď na kořist, nebo na jiný strom. To opět vedlo k dalšímu vývoji jak předních končetin, tak i peří samotného. Tento vývoj byl následně ještě urychlen dopadem meteoritu, který mnoho druhů dinosaurů vyhubil.
Ti, kteří přežili, se museli adaptovat a také soupeřit s rychle se rozvíjejícími savci. A jelikož již měli základ létání zvládnutý, netrvalo dlouho, než byli schopni plně létat. Pak už bylo jen otázkou času, kdy si podmanili oblohu a vyvinuli se do mnoha druhů, které známe dnes.
Je však potřeba si uvědomit, že ačkoliv je zde tento proces popsán ve zkratce, ve skutečnosti trval stovky milionů let. A to je velmi dlouhá doba, větší, než si dokážeme představit.