Pokud by se pořádala soutěž o nejoblíbenějšího domácího mazlíčka v historii, pak by se kočky bezesporu umístily na předních příčkách. V mnoha kulturách byly dokonce uctívány, a není divu. Pro naše předky mělo jejich vlastnictví mnohé výhody.
Zde však vyvstává otázka, jak se nám je vlastně podařilo domestikovat. Když se totiž podíváme na staré malby, zjistíme, že ty tehdejší jsou v podstatě k nerozeznání od těch dnešních. Zatímco psi tedy prošli velkou proměnou, kočky zůstaly stále stejné. Jak jsme k nim tedy přišli?
Odpověď je ta, že my jsme nepřišli ani tak ke kočkám, jako spíše kočky přišly k nám. A tím důvodem bylo, jak je obvyklé, jídlo. V lidských sýpkách se totiž shromažďovali z pochopitelných důvodů hlodavci, což je jednou z hlavních kočičích kořistí. Není tedy divu, že se kočky stahovaly ke snadnému zdroji potravy.
Netrvalo dlouho a lidé si všimli, že když se okolo sila potulují tato zvířata, hlodavců najednou velmi rychle ubude, a zničeno tak bude mnohem méně potravy. Velmi brzy si také všimli, že myši, krysy a další jsou loveny právě kočkami, a to s velkou úspěšností. Dali si tedy dvě a dvě dohromady a dospěli k závěru, že mít tyto malé šelmy v blízkosti skladu potravin má velké výhody.
Rozhodli se tedy, že se je tam budou snažit udržet, především pak tím, že jim nabízeli potravu a vodu i v časech nouze. Dohoda zkrátka zněla: „Vy budete lovit myši, které pak můžete i sníst, a my vám za to poskytneme potravu, když jí budete mít nedostatek, vodu a úkryt“. Není divu, že kočky souhlasily.
V té době si také začaly vytvářet pozitivní vztah k lidem. Prospívaly totiž lépe, pokud se k nim nebály přiblížit a vzít si od nich jídlo. Začaly tak postupně člověka vidět jako přítele a pomalu se učily s ním komunikovat.
Tak dorážíme až k dnešním kočkám, které nám v podstatě dávají tu samou službu. Mnohé jsou však dnes chovány čistě jako domácí mazlíčci, což vyhovuje oběma stranám.