Jak jsme domestikovali kočky

Pokud by se pořádala soutěž o nejoblíbenÄ›jšího domácího mazlíÄka v historii, pak by se koÄky bezesporu umístily na pÅ™edních příÄkách. V mnoha kulturách byly dokonce uctívány, a není divu. Pro naÅ¡e pÅ™edky mÄ›lo jejich vlastnictví mnohé výhody.

 

Zde vÅ¡ak vyvstává otázka, jak se nám je vlastnÄ› podaÅ™ilo domestikovat. Když se totiž podíváme na staré malby, zjistíme, že ty tehdejší jsou v podstatÄ› k nerozeznání od tÄ›ch dneÅ¡ních. Zatímco psi tedy proÅ¡li velkou promÄ›nou, koÄky zůstaly stále stejné. Jak jsme k nim tedy pÅ™iÅ¡li?

 

 

OdpovÄ›Ä je ta, že my jsme nepÅ™iÅ¡li ani tak ke koÄkám, jako spíše koÄky pÅ™iÅ¡ly k nám. A tím důvodem bylo, jak je obvyklé, jídlo. V lidských sýpkách se totiž shromažÄovali z pochopitelných důvodů hlodavci, což je jednou z hlavních koÄiÄích koÅ™istí. Není tedy divu, že se koÄky stahovaly ke snadnému zdroji potravy.

 

Netrvalo dlouho a lidé si vÅ¡imli, že když se okolo sila potulují tato zvířata, hlodavců najednou velmi rychle ubude, a zniÄeno tak bude mnohem ménÄ› potravy. Velmi brzy si také vÅ¡imli, že myÅ¡i, krysy a další jsou loveny právÄ› koÄkami, a to s velkou úspěšností. Dali si tedy dvÄ› a dvÄ› dohromady a dospÄ›li k závÄ›ru, že mít tyto malé Å¡elmy v blízkosti skladu potravin má velké výhody.

 

 

Rozhodli se tedy, že se je tam budou snažit udržet, pÅ™edevším pak tím, že jim nabízeli potravu a vodu i v Äasech nouze. Dohoda zkrátka znÄ›la: „Vy budete lovit myÅ¡i, které pak můžete i sníst, a my vám za to poskytneme potravu, když jí budete mít nedostatek, vodu a úkryt“. Není divu, že koÄky souhlasily.

 

V té dobÄ› si také zaÄaly vytvářet pozitivní vztah k lidem. Prospívaly totiž lépe, pokud se k nim nebály pÅ™iblížit a vzít si od nich jídlo. ZaÄaly tak postupnÄ› ÄlovÄ›ka vidÄ›t jako přítele a pomalu se uÄily s ním komunikovat.

 

Tak dorážíme až k dneÅ¡ním koÄkám, které nám v podstatÄ› dávají tu samou službu. Mnohé jsou vÅ¡ak dnes chovány ÄistÄ› jako domácí mazlíÄci, což vyhovuje obÄ›ma stranám.